Hanoi • Ha Long Bay • Ninh Binh • Hue • Hoi An • Saigon

Již dlouhou dobu jsem snil o cestách na dálný východ, cestách plných dobrodružství a romantiky světa nezkaženého všedností a bezpečím, světa o kterém píše Marco Polo ve své knize Million a právě toho světa který procestoval sám Richard Haliburton. Vydejte se se mnou na dobrodružství do země instantních polévek.

Jednoho zimního odpoledne jsem si nedbale pohrával se lžičkou od čaje a naprosto fascinován sledoval jak pomalu stoupá dým z vonné svíčky, kdysi zakoupené od thajských mnichů. Jak vůně čaje a kouř tyčinek pomalu prosycovaly místnost, tak jako by mě zase dálný východ volal nazpět. Rychle jsem podlehl tomu pokušení, rodinu přesvědčil poměrně jednoduše a začal plánovat naši další cestu. Mým cílem se pro tentokrát stal Vietnam.

25. června jsem opustil Evropu a nehodlal se vrátit dříve než za dva týdny. Mým domovem se na dalších 12 hodin stal boeing společnosti Fly Emirates. Po dlouhodobém průzkumu jsem došel k závěru, že hned po ruském Airoflotu má tato společnost jedny z nejhezčích letušek v oblacích. A neboť jsem se velmi důvěrně s jednou seznámil, tak jsem svou cestu za romantikou započal večerním drinkem, vysoko nad arabským poloostrovem, v doprovodu této milé dámy.

Ve Vietnamu jsme přistáli následujícího dne pozdě odpoledne místního času. A po spěšné 5 hodinové pasové kontrole jsme se již procházeli po nábřeží Jezera navráceného meče v samotném centru staré Hanoje. Jak jsem stihl vypozorovat během pár dní zde strávených, tak toto nábřeží, nedaleké náměstí a přilehlé ulice jsou centrem společenského života v Hanoji. Další dva dny mého pobytu zde jsem strávil prozkoumávání tržnic nabízejících takřka nekonečný sortiment zboží, návštěvou mnoha místních pagod a chrámů, také vodní loutkové divadlo, které nesmí vynechat nikdo, kdo chce plně poznat místní kulturu a samozřejmě návštěva Hočiminova mauzolea je naprostou samozřejmostí. Pocitová teplota kolem čtyřiceti stupňů a vlhkost takřka stoprocentní v kombinaci s místním zápachem ryb, tropického ovoce a motorek, kterých zde jezdí asi tak 8 milionů, dělalo velmi autentický dojem. Což nás poměrně rychle přimělo opustit toto úchvatné město a vydat se trošičku prozkoumat krásy zátoky Ha Long Bay, která patří mezi sedm přírodních divů světa. Toto okouzlující místo jsem si dokonale prohlédl z paluby lodi „Aspira“ designované a vybavené ve stylu Louise Vuittona, což byla velmi příjemná změna oproti hotelu v Hanoji disponujícím dvěma hvězdami. A musím říci, že plavit se 2 dny skrz tuto zátoku je asi nejlepší způsob, jak si ji doopravdy prohlédnout. Den můžete strávit jízdou na kajaku či koupáním a západ slunce si nejlépe vychutnáte se sklenkou vychlazeného koktejlu. Já osobně velmi doporučuji „Singapore Sling“, skoro tak dobrý jako v hotelu Raffles.

Po osvěžující plavbě nás čas neúprosně vrátil do reality a my se vydali hlouběji do středozemí prozkoumat krásy provincie Ninh Binh. V přístavu jsme se seznámili s místním průvodcem, jménem Anh, mluvícím poměrně obstojně anglicky, který nás doprovázel následujících pár dní. K večeru jsme dorazili do malého ospalého městečka obklopeného horami a rýžovými políčky kam jen oko dohlédlo. Celé městečko leželo na řece, což mu dodávalo velmi romantický nádech. Nacházelo se zde jen pár hotelů a hostelů pro baťůžkáře, takže zde nebyli takřka žádní turisté, jen my, pár dobrodruhů a místní domorodci. Dalšího dne jsme využili pro průzkum rýžových políček na místní řece. Jako dopravní prostředek doporučuji zvolit malé pramice, které místní pohání dlouhými vesly za pomocí svých chodidel. Mimo jiné zde velmi doporučuji ochutnat místní grilovanou kačenu.

Následujícího dne jsme se spěšně vrátili do Hanoje abychom rychle ochutnali místní specialitu „Cha Ca“ ,což je vlastně restovaná ryba s rýžovými nudlemi, a pak jsme spěchali na letiště, odkud jsme se na palubě lokálních aerolinek dostali trochu blíže k rovníku, a to do královského města Hue. Pokud někdy navštívíte Vietnam, tak toto je místo, které rozhodně nesmíte vynechat. Nachází se zde překrásné „zakázané město“ což je bývalý královský dvůr obsahující několik krásných paláců, rozsáhle zahrady, věže, brány a pagody. Některé části jsou zachované, ale značná část je znovupostavená v původním stylu, neboť se na tomto místě velmi negativně podepsala Vietnamská válka a to hlavně z toho důvodu, že značná část historického města byla vybombardována Američany.

Po týdnu cestování skrz Vietnam jsme se konečně dostali k moři. Hue jsme nechali daleko za námi a vydali se směrem do Da Nangu, jednoho z nejpopulárnějších letovisek ve Vietnamu. Ale našim cílem se nestali písčité pláže omývané jihočínským mořem, neboť jsme se ve snaze vyhnout se turistům ukryli v překrásných mramorových horách asi tak 60 mil jižně od Da Nangu. Zde se nachází spousta horských chrámů, jeskyní a vrcholků skal z opravdového mramoru. Procházet se zde a objevovat skrytá zákoutí těchto hor, bylo, jako se dostat do filmu Indiana Jonese. Vzhledem k stále trvajícímu horku jsme se zde ve stínu stromů zdrželi až do pozdního odpoledne a až pak se vydali k vytouženému moři do městečka Hoi An. Tomuto místu se někdy přezdívá také „město krejčích“ neboť je plné obchůdků a butiků, kde vám za jedinou noc ušijí šaty a obleky té nejlepší kvality z látek o kterých si i na Seville row mohou nechat jenom zdát. Z vlastní zkušenosti bych vám rád doporučil butik s názvem Bao Diep. Celé město je zbudováno ve starém japonském stylu, neboť to býval významný japonský obchodní přístav až do chvíle kdy jeden ze Shogunů povolal všechny Japonce domů a město postupně osídlili Vietnamci. Když už zde budete tak jistě nesmíte minout často opomíjené město v džungli vybudované Champskou civilizací, která se považuje za jednu z prvních vyspělých civilizací sídlících na území Vietnamu již v prvním tisíciletí našeho letopočtu. Nutno podotknout, že je zde velký rozdíl mezi Severním Vietnamem, který byl dlouhou dobu pod nadvládou Číňanů a středním a jižním Vietnamem, který si spíše zachoval koloniální ráz z dob, kdy zde vládli Francouzi. Při návštěvě města také nezapomeňte ochutnat něco málo z místní kuchyně a prohlédnout si starý japonský most přes řeku protékající centrem města.

Jen velmi nerad jsem opouštěl pohodlí a krásu Hoi An a usedal znovu na sedadlo letadla, které nás zase trochu přiblíží k rovníku. Naši další a zároveň poslední zastávkou se stalo největší město na jižním cípu Vietnamu. Saigon. Až zde jsem si teprve uvědomil jak monotónní a dochvilné je místní počasí. Protože sice zde bylo méně vlhko a teplo než-li v Hanoji, ale zato zde každý den přesně hodinu před setměním velmi intenzivně hodinu pršelo. Pak se zčista jasna udělalo krásně a pak najednou jako když otočíte vypínačem přesně o půl sedmé večer byla tma a přesně po dvanácti hodinách ráno zase světlo, den co den naprosto bezezměny. Saigon je překrásné město kombinující starou francouzskou koloniální architekturu s moderními high-tech budovami, jaké můžete najít po celé Asii. Je pravdou, že jsem toto město chtěl prozkoumat detailně a nevšedně, ale později jsem mého přání velmi litoval, když jsme s jedním místním domorodcem uháněli na motorce skrz noční Saigon.

Totiž tento domorodec byl náš místní průvodce, jménem Honza, se kterým jsme se seznámili v jediné německé hospodě v centru Saigonu. A když jsme si decentně připili, tak se rozhodl, že mi ukáže město, načež na chvíli zmizel a pak se objevil i se svou motorkou. Tak jsem, motivován vidinou dobré zábavy, ochotně nasedl a vyrazili jsme vstříc ulicím Saigonu. Během pár minut jízdy jsem pochopil, že semafory jsou zde spíše pro okrasu a barvy na nich místní nějak nelimitují a také, že kruhový objezd se projíždí v zásadě středem místo po obvodu a když už jsem se s těmito fakty smířil, tak jsem pak ještě dlouho rozdýchával, když Honza jako vhodné místo pro změnu směru na dálnici zvolil přechod, skrze který jsme plynule vjeli do protisměru.

Všem vřele doporučuji Asii alespoň jednou za život navštívit, protože teprve zde pochopíte jaká je ve světě situace a že problémy západního světa jsou zde asi tak významné jako červená barva na semaforu. A zároveň se vůbec nemusíte bát neboť země jako Vietnam je sice řízená komunistickou stranou ale právě díky tomu je naprosto bezpečná a proto se hodí jak pro turisty, tak i cestovatele.